Účastníci: Bohdana, Gábina, Lenka, Jarda, Libor, Martin, Mirek, Ondra (celkem 8)
Trasa výletu: Staré Město pod Sněžníkem ŽST – červená TZ – Kutný vrch-sedlo – žlutá TZ – Velké Vrbno /nocleh/ – Paprsek-tur. chata – červená TZ – Nad Aloisovým pramenem – zelená TZ – Kladské sedlo – červená TZ – Franciska-chata HS – Králický Sněžník (1.424 m) – zelená TZ – Schronisko Na Sniezniku /nocleh/ – Malý Sněžník (1.326 m) – Sedlo Puchača – Klepáč (1.144 m) – červená TZ – Pod Klepáčem – Králíky ŽST
Délka: 8/23/19 (celkem 50 km)
Náš letošní pozdně letní výlet směřoval tentokráte na česko-polské pomezí: poslední srpnový víkend jsme se vydali na Králický Sněžník. Akce byla původně plánována na loňský rok; polomy a neschůdné turistické cesty způsobené vichřicí na jaře 2015 nás donutily výlet přesunout na letošek. Předpověď počasí slibovala tři teplé slunečné dny, těšili jsme se tedy na příjemný (ačkoli delší) výšlap a daleké výhledy.
Obsah
Pátek 26.8.2016: Ze Starého Města pod Sněžníkem k Olšance
V pátek se nás v 11 hodin sešlo na tradičním místě na hlavním nádraží celkem šest – Gábina dorazila (kvůli příjezdu svého brdského spoje) o trochu později až přímo k vlaku a Lenka se k nám měla připojit v Zábřehu na Moravě. Čirou náhodou se na místě srazu objevil i Dan, který s námi tentokrát nejel (právě mu ujel vlak směr Plzeň a musel čekat na další). Rychlíkem Bečva jsme v 11:24 odjeli do Zábřehu, kde jsme (už s Lenkou) přestoupili na bus do Hanušovic (byla výluka). V Hanušovicích jsme dále přestoupili na bus do Starého Města pod Sněžníkem (opět výluka) a ve Starém Městě vystoupili kolem půl třetí. Od vlakového nádraží jsme kolem poněkud bizarního panelového sídliště došli na náměstí (stojí tu několik zajímavých objektů – radnice je původně renesanční z roku 1680, kašna s Neptunem z počátku 19.st., sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1820, kostel sv. Anny kousek od náměstí je pozdně renesanční z roku 1608) a zastavili se na pozdní oběd v restauraci penzionu Pohoda. Jídlo bylo dobré – nechyběly borůvkové knedlíky a borůvková limonáda. Než poslední dojedli a zaplatili, stihli někteří navštívit i blízkou cukrárnu (s výhledem na Králický Sněžník!). Ještě doplním, že Staré Město pod Sněžníkem bylo založeno ve 2.polovině 13.st. jako horní městečko, což dokládá i jeho původní název Goldek (Zlatý Roh).
Kolem čtvrté jsme vyrazili po naučné Staroměstské pevnostní stezce kolem objektů opevnění z let 1937/8 (značení se místy ztrácelo a lehce jsme bloudili) do sedla Kutného vrchu (cestou se otevřely pěkné výhledy na Staré Město, Králický Sněžník i Praděd) a dále po žluté TZ do osady Malé Vrbno.
Po silnici jsme dále přes Adamovské údolí (místo, kde až do konce 2. světové války stávala osada Adamov) došli k chatě Olšanka (původně budova prvorepublikové finanční stráže, jak prozrazuje dochovaný státní znak nad vchodem) a následně se ubytovali v soukromí u Matoušků v rodinném domě č.p. 179 kousek nad Olšankou (v Olšance byla zrovna svatba). Dům Matouškových stojí v osadě Velké Vrbno. Ubytování bylo velmi příjemné. Nedalo se zajít nikam do hospody, tedy jsme uspořádali čajový dýchánek a občerstvili se z vlastních zdrojů.
Sobota 27.8.2016: Z Olšanky do Schroniska na Sniezniku
Ráno jsme posnídali z vlastních zásob, rozloučili se s příjemnou paní domácí a kolem osmé se vydali na cestu po žluté TZ k turistické chatě Paprsek. Po pár metrech jsme vlevo u cesty narazili na pozůstatky pomníku obětem 1. světové války a kříž (vlevo od něj stála původně kaple). Tabule umístěná na pomníku připomíná, že Velké Vrbno s poválečným odsunem původního obyvatelstva v podstatě zaniklo – stejný osud potkal i Malé Vrbno, výše zmíněná osada Adamov zanikla úplně.
Výstup na Paprsek (1.022 m) byl docela prudký, výhledy byly ale velmi pěkné, chata stojí na velmi pěkném místě. Na chatě Paprsek jsme si orazítkovali turistické deníky (mají tady mj. poslední okno ze zaniklé chaty na Sněžníku) a chvíli jsme vydechli u kaple sv. Kryštofa.
Po červené TZ jsme pokračovali po trase Růžová bouda – Medvědí bouda (885 m) – Nad Aloisovým pramenem (940 m) – Chlupenkovec (975 m). Odtud jsme po zelené TZ (vede po polské straně hranice) sešli do hraničního Kladského sedla (817 m), kde jsme se zastavili na krátké občerstvení v nové chatě Kladské sedlo.
Přes Chlebskou Jamu (950 m) jsme namáhavě vystoupali pod chatu HS Franciska (1.220 m). Následovala celkem nutná pauza. Na místě bylo živo, krásné slunečné počasí přilákalo na Králický Sněžník zástupy turistů.
Po červené TZ jsme pak už po českém území pokračovali k zaniklé Liechtensteinově chatě (historické pohlednice chaty si můžete prohlédnout tady). Tu postavil v roce 1912 Moravskoslezský sudetský horský spolek, stržena byla pro nepříznivý stav v roce 1971. Do dnešních dnů se zachovaly pouze její základy a soška slůněte – zřejmě nejznámější symbol Králického Sněžníku. Slůně tu stojí od roku 1932 zásluhou uměleckého spolku Jescher, jehož členové chatu navštívili a který měl slůně jako svůj symbol (více zde, pro němčiny znalé též zde). My jsme se samozřejmě u slůněte také vyfotili a pak jsme si dali pauzu u cesty nad bývalou chatou, odkud byly velmi pěkné výhledy.
Přes pramen Moravy (1.380 m) jsme vystoupali poslední metry a zdárně dobyli vrchol Králického Sněžníku (1.424 m). Vrchol je vlastně placka, na které se vrší hromada kamení – pozůstatek po rozhledně Viléma I. Pruského, dokončené v roce 1899 zásluhou Kladského horského spolku. Její osud se naplnil v roce 1973, kdy byla pro nepříznivý stav stržena. Jak dokazuje foto níže, vylezli jsme alespoň na zbylou hromadu kamení a pokochali se nádherným výhledem do krajiny.
Z Králického Sněžníku jsme po zelené TZ zamířili opět do Polska, kde naším cílem byla turistická chata Schronisko PTTK „Na Sniezniku“. Chata je též známá jako chata Zbigniewa Fastnachta, kterýžto pán byl její dlouholetý správce (dnes chatu spravuje jeho syn Jacek). Chata byla postavena na místě původní horské chaty Schweizerhaus kolem roku 1871 Mariannou Oranžskou, dcerou nizozemského krále Viléma I., „Dobrou paní“, která v Dolním Slezsku vlastnila v 19.st. rozsáhlé majetky. V roce 1955 tady přenocoval Karol Wojtyla, budoucí papež Jan Pavel II. Na chatě bylo živo. Nás tu čekal 11-ti lůžkový pokoj s nádherným výhledem (pokoj jsme sdíleli s manželským párem z Čech). Po ubytování nás Jarda pod záminkou krásných výhledů vytáhnul na kratší procházku po modré TZ po úbočí Králického Sněžníku (to už jsme měli v nohách 20 km, dobrovolně jsme přidali další 3). Pak už jsme šli na večeři (konzumovala se tradiční polská jídla, třeba zelný bigos – pro zájemce recept tady, a k tomu pivo polské i český broumovský Opat, samozřejmě přímo z lahví). V osm večer jsme z terasy sledovali západ Slunce.
Neděle 27.8.2016: Ze Schroniska do Králík
Po noci zpestřené chrápáním českých spolunocležníků a hlukem od polských spolunocležníků jsme se ráno vzbudili poměrně brzy (kolem půl sedmé) a pak si počkali, až v 8 hodin otevřou bufet. Posilněni povětšinou míchanými vajíčky jsme před devátou vyrazili po zelené TZ (vede po polském území) na Malý Sněžník (1.326 m).
Za sedlem Puchacza (Puchacz je polské jméno hory, která se česky jmenuje Hleďsebe) jsme si udělali menší pauzu na místě s pěkným výhledem (a borůvkami) – čekali jsme na Martina s Mirkem, kteří se cestou někde opozdili. Dále jsme vystoupali na kopec Klepáč (1.143 m, též zvaný Klepý, polsky Trójmorski Wierch – vody odsud totiž odtékají do 3 moří, Baltského, Severního a Černého), na kterém stojí od jara 2010 stejnojmenná dřevěná rozhledna Klepáč, vysoká 25m. Stavba je viditelně zfušovaná a výstup na ní vzbuzuje obavy. Výhled je ale výtečný – vidět je samozřejmě masiv Králického Sněžníku a také Stezka v oblacích nad Dolní Moravou, nejnovější turistická atrakce v oblasti.
Od Klepáče jsme po červené TZ došli do Horní Moravy a sestoupili k rozcestí Pod Klepáčem. Pohodlnou cestou mírně zvlněnou krajinou jsme po červené TZ pokračovali přes rozcestí U Křížku do Prostřední Lipky (mají tady hezky položený kostelík Neposkvrněného početí Panny Marie). Kolem pěchotního srubu „U Cihelny“ (dokončen a vyzbrojen byl v roce 1938) a Vojenského muzea jsme došli na Velké náměstí v Králíkách. Do odjezdu vlaku nám zbývalo málo času, přesto jsme – každý podle svého – stihli rychlou polévku/oběd v hotelu Zlatá labuť, návštěvu infocentra v Městském muzeu a kávu v kavárně. Prohlídku města Králíky (doloženo je ve 14.st.) s poutním místem Hora Matky Boží jsme museli nechat na jindy.
Z Králík jsme odjížděli osobním vlakem ve 14:48 do Ústí nad Orlicí (16:09), po přestupu na rychlík Macocha (odjíždět měl v 16:23, měl ale 5 minut zpoždění) jsme do Prahy dorazili pár minut po šesté hodině. Měli jsme za sebou tři krásné dny a poctivě našlapané kilometry.
Popisovanou trasu si můžete na mapě projít tady.
Napsat komentář