Nenáročný výlet okolím Mělníka s prohlídkou města.
Trasa výletu: Mělník – po červené Chloumek (vinařský domek Kartuziánský lis a přilehlé vinice České zemědělské university) – odbočka na vrch Chloumeček s dalekými výhledy (282 m, poutní kaple sv. Jana Nepomuckého) – poté dále po červené poutní a hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice (pův. z r. 1588, poté několikrát přestavěn) – kolem areálu Českých radiokomunikací s TV retranslační věží – Lhotka (obec patřila řádu německých rytířů, lidová architektura – roubenka, na návsi bohaté zděné statky, největší zajímavostí je unikátní skalní byt vysekaný kolem r. 1900 a obydlený až do r. 1982; řada skalních místností se nachází i u dalších okolních domů) – po žluté Čepička (osamělý statek) – Bílé břehy – psí hřbitov – Mělník (historická radnice, mohutná středověká studna, klášter kapucínů s kostelem Čtrnácti sv. pomocníků, Regionální muzeum, Pražská brána, kostel sv. Ludmily, zámek a kostel sv. Petra a Pavla) – stylový závěr v některé restauraci (např. Restaurace u sv. Václava) u mělnického vína… (pokud by převažovali pivaři, mohlo by se zajít např. do hospody U Šatlavy)
Účastníci: Bohdana, Lenka, Martina, Katka+Martin, Jarda, Martin, Mirek, Ondřej, Petr, M.Tryml+1 (celkem 12)
Délka: kolem 18 km
Mapa KČT: 16
Náš výlet do okolí Mělníka začal na zastávce autobusu u stanice metra Ládví. Oficiální sraz byl v 8:45 hodin. Odjíždělo se v 9 hodin, na autobusovém nádraží v Mělníku jsme vystupovali v 9:44. Po počátečním hledání WC (uzavřeno) a automatu na kávu (zrovna se doplňoval) ženskou částí výpravy jsme vyrazili na cestu. Po žluté TZ jsme podél potoka Pšovka prošli parkem Na Podolí a odtud dále po červené TZ došli Chloumeckou ulicí k rozcestí Chloumek (cesta mírně, ale vytrvale stoupala). Odtud jsme neznačenou cestou vystoupali k barokní kapli sv. Jana Nepomuckého. Ta stojí na kopci Chloumeček, který je přes svou nízkou nadmořskou výšku (282 m n.m.) místní výraznou krajinnou dominantou. Poutní kaple byla postavena v roce 1708. V současné době je nepřístupná, protože se v ní bydlí a tvoří: ateliér zde má ukrajinský neoimpresionista Alexandr Oniščenko, provozovatel pražské Galerie Jakubská. Podle katastru nemovitostí je ale kostelík stále v majetku římskokatolické farnosti v Mělníku. Výhled od kaple byl kvůli porostu velmi omezený, o moc lepší to nebylo ani z cesty pod skalkou, na které kaple stojí. Více o kapli si můžete přečíst tady nebo tady.
Od kaple jsme se vrátili zpět na rozcestí Chloumek a udělali odbočku ke kostelu Nejsvětější Trojice. Kostelík je poutní, postaven byl pravděpodobně v 15.st., současná podoba je barokní. Kolem kostela je hřbitov, uzavřený ze 3 stran ambity se 2 kaplemi. V ambitu jsme našli náhrobní kámen profesora Jindřicha Matiegky, lékaře a antropologa, který mj. zkoumal kosti v mělnické kostnici (k té ještě níže). Ve východní části hřbitova stojí pseudogotická kaple rodiny Havlovy ze Všetat z roku 1901. Kostel je momentálně odsvěcen a slouží jako smuteční obřadní síň.
Od kostela jsme se vrátili na rozcestí Chloumek a po červené TZ pokračovali pohodlnou cestou do Lhotky (cestu nám v jednu chvíli zkřížila skupinka vysoké zvěře, nejspíš daňků (?)). Kolem budovy obecního úřadu (dříve školy, z výklenku nad vchodem na svět vytrvale shlíží busta J.A.Komenského) jsme dorazili na náves. Tady jsme se zastavili a u vánočně vyzdobeného stromu posvačili. Martina s Katkou v batůžkách vylovily vanilkové rohlíčky a perníčky. Atmosféru blížících se Vánoc trochu kazilo pouze sluníčko, které hřálo více, než je na prosinec obvyklé.
Kolem památkově chráněné usedlosti čp.18 z přelomu 18.-19.st. jsme po žluté TZ zamířili ke skalnímu obydlí ve Lhotce. To pochází asi z poloviny 19.st., poslední obyvatelka paní Holubová zde bydlela do roku 1982. Od roku 1979 patří obydlí Regionálnímu muzeu v Mělníku, v sezóně je možné si prohlédnout interiéry (fotogalerie zde). Podobných skalních obydlí je na Kokořínsku více, i ve Lhotce jsou u mnoha domů hospodářské prostory vytesané přímo do skalních bloků.
Od skalního obydlí jsme pokračovali dále po žluté TZ na rozcestí Čepička a ke psímu hřbitovu. Ten se objevil bez varování, nemá ohrazení: najednou se u cesty objevily hrobečky s křížky a jmény pejsků, kteří tady našli věčné spočinutí.
Od psího hřbitova už to byl do Mělníka kousek, cesta vedla rovinou mezi poli a následně nehezkým předměstím. Prošli jsme kolem autobusového nádraží a Krombholcovou ulicí zamířili do centra Mělníka. Cestou jsme minuli architektonicky zajímavý Masarykův kulturní dům, postavený v letech 1935-6 (v parčíku před ním stojí socha kapitána Otakara Jaroše, který v Mělníku prožil svá mladá léta), evangelický kostel z konce 19.st. a kostel sv. Ludmily z roku 1585 s dřevěnou zvonicí (1906-7). Přes náměstí Karla IV. (zle poznamenané socialistickými stavebními úpravami) jsme prošli Pražskou branou (kolem 1500) a dorazili na náměstí Míru.
Zde stojí mělnická radnice (původně středověká rychta, současná podoba radnice je z let 1939-41). My jsme nejdříve zamířili ke skleněnému kruhu zasazenému do dlažby a ohraničenému nízkou kamennou skruží. Ten označuje místo, kde je vyhloubena mělnická studna. Studna pochází pravděpodobně z doby založení města (13.st.), průměr má 4-5m, hloubku cca 54 m. Je součástí rozsáhlého mělnického podzemí, zkoumaného od 70.let 20.st. a částečně zpřístupněného veřejnosti (odkaz zde). Poté, co nám zde náčelník povyprávěl o mělnickém pokladu, následovalo vyfocení u nedalekého vánočního stromu. Následně se menší část výpravy odebrala do informačního centra kousek od náměstí a větší část do Regionálního muzea, které sídlí v bývalém kapucínském klášteře s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků (kostel byl postaven v letech 1752-3). Následně jsme se všichni opět sešli v příjemné muzejní kavárně a vinárně, kde mnozí ochutnali (a též domů do zásoby nakoupili) místní víno. Z kavárny odešla dříve Martina s Mirkem a po odchodu z kavárny se s námi rozloučila také Katka s Martinem; všichni potřebovali být doma dříve. My ostatní jsme zamířili do muzea na výstavu „Vánoce 50. a 60. let“, která nám (bohužel) potvrdila, že už mnohé pamatujeme:)
Z výstavy jsme spěchali Husovou ulicí na vyhlídku na soutok Labe a Vltavy. Čas pokročil, brzy se stmívalo. Západ slunce byl mimořádný, nebe se zbarvilo do červena. První, co jsme uviděli, byl soutok Labe s vodami Vraňansko-Hořínského plavebního kanálu (1902-5). Kanál je 10 km dlouhý, souběžný s tokem Vltavy, slouží velkým říčním lodím. Skutečný soutok Labe a Vltavy je o kousek dále.
Od soutoku Labe s Vltavou jsme zabočili do Svatováclavské ulice a kolem kostela sv.Petra a Pavla (jeden z nejstarších kostelů v Čechách-datován je do doby kolem roku 1000, písemně doložen 1172; součástí je kostnice, která svému účelu sloužila v období 30.léta 16.st. až 1775, jsou zde ostatky 10-15 tis. lidí) s výraznou věží (pův. gotická, dokončena 1488, je 60 m vysoká) a mělnického zámku (hrad postaven na místě hradiště Pšovanů v 10.st., v 16.st. přestavěn na zámek), došli zpět na náměstí Míru. Ondra s Petrem zašli do minipivovaru Němý Medvěd ochutnat pivo, zbytek výpravy (kromě Martina) se přesunul do příjemné restaurace U Císaře na něco k snědku. Za chvíli sem dorazili i Ondra s Petrem, kteří si pivo od Medvěda náramně pochvalovali. Já s Lenkou jsme pobyly jenom chvíli – spolu s Martinem jsme do Prahy odjely autobusem v 17:13 z Fibichovy ulice. Posledních pět vytrvalých si pochutnávalo na večeři…
Výlet byl nakonec celkem dlouhý, ušli jsme kolem 18 km. Nadcházející Vánoce připomínala hlavně vánoční výzdoba, den byl jinak slunečný a až nečekaně teplý.
Pěkný průvodce Mělníkem je k dispozici zde.
Trasu výletu si na mapě můžete projít tady.
Napsat komentář