Celodenní pěší výlet lesy středních Brd.
Trasa výletu: Jince – Slonovec – Drahlín – Obecnice – Oseč – pod Třemošnou (pro zájemce možný výplaz na úžasnou vyhlídku pod vrcholem hory Třemošná) – Podlesí (návštěva místního pivovaru www.pivovarpodlesi.cz)
Účastníci: Bohdana, Gábina, Lenka, Martina, Dan, Jarda, Libor, Martin, Mirek, Ondřej, Petr, Vláďa (12)
Na svatého Martina jsme se vydali na ryze přírodní výlet do Brd. Účast byla opět hojná, sešlo se nás celkem 12 (tentokrát bez omladiny). Odjíždělo se vlakem z hlavního nádraží v 7:42 (přímý rychlík do Jinců, směr České Budějovice, sraz byl v 7:20), v Jincích jsme vystoupili v 8:43. Protože jsme ještě čekali na organizátorku výletu Gábinu, která měla dorazit vlakem z opačného směru v 9:07, odebrali jsme se do vlakové čekárny. Zde bylo mj. ke koupi množství předmětů s vlakovou tematikou a člověk si tady mohl pohrát třeba s dřevěným vláčkem.
Hned od nádraží jsme vyrazili po zelené TZ směrem k obci, což bylo špatně. To jsme velmi rychle zjistili, tedy jsme zkratkou mezi domy přešli na TZ vedoucí správným směrem. Cesta vedla kolem Posádkového cvičiště Jince, kde se střílí, na což upozorňovalo množství cedulí připevněných podél cesty. Naštěstí byl zrovna klid.
Zelená TZ vystoupala (až překvapivě prudce) lesy k rozcestí Slonovec (575 m). (Existuje snad i varianta Slonový hrádek. Jakpak asi tento název vznikl, říkala jsem si. Na webu jsem ale narazila pouze na teorii, že podle barvy kaolinu, který se v Brdech těžil a která připomíná barvu slonové kosti.) Zde je pro turisty k dispozici několik lavic a ohniště. My jsme zde udělali první pauzu a z vlastních zásob posvačili. Neb byl zrovna svátek svatého Martina a byl mezi námi oslavenec, došlo na výtečné koláčky od Martinovy maminky a na martinské rohlíčky od Martiny (recept níže). Připíjelo se tentokrát netradičně griotkou. Na bílém koni nikdo nepřijel a dokonce svítilo sluníčko!
Jenom stručně zde připomenu osobnost svatého Martina. Jde o sv. Martina z Tours (narozen 316/317 (?) na území dnešního Maďarska, zemřel v roce 397 ve francouzském Tours). Byl jako jeho otec nejprve vojákem. Z té doby pochází legenda o tom, jak se za mrazivého večera podělil o svůj vojenský plášť s žebrákem: prostě plášť mečem rozetnul vedví a půlku podal žebrákovi. Krátce poté se Martin nechal pokřtít, stal se poustevníkem, posléze knězem a tourským biskupem. Nebyl mučedníkem, zemřel přirozenou smrtí, byl ale trpělivým šiřitelem křesťanství na území dnešní Francie (nechal prý mj. zničit kilometry megalitických řad v Bretani). Jeho atributem bývá voják na koni, plášť, meč, žebrák či…husa.
Nedaleko od rozcestníku jsme na Slonovci objevili symbolický trampský hřbitov.
Kousek za Slonovcem se otevřela vyhlídka na v údolí ležící obec Dominikální Paseky a na obec Hluboš na protilehlém hřbetu. V Hluboši se nachází zámek (původně tvrz, přestavěná na zámek v roce 1546), který využíval první čsl. prezident T.G.Masaryk jako prezidentský zámek v letech 1920-21 (posléze byl takto využíván zámek v Lánech). Jak jsem se dočetla, bývala zde expozice o zdejších Masarykových pobytech. V září 2017 zámek po letech chátrání změnil majitele a měl by se začít opravovat (více tady).
Ze Slonovce jsme pokračovali po zelené TZ na rozcestí Klouček (689 m). Za Kloučkem jsme sešli do obce Drahlín, odkud jsme už po červené TZ došli k silnici a po ní za chvíli dorazili do obce Obecnice. Obci se též říká lidově Bečánov, původ tohoto není přesně znám (snad kvůli ovčínu, který v obci dříve stál). V obci se každoročně koná recesistický závod Zlatý nuget Bečánova – jde o závod psích spřežení, místo psů jsou ale zapřaženi lidé, někteří převlečení do různých masek.
Z Obecnice jsme po modré TZ zamířili do Oseče. Za Osečí cesta opět začala stoupat a otevřel se pěkný výhled na hlavní brdský hřeben (foto v záhlaví). S pomocí mapy jsme identifikovali kopce Písek (691 m) a Sádka (709 m) – na Písku stojí od roku 1988 radar řízení letového provozu a na Sádce (709 m) vojenská směrová anténa. Poté jsme opět z vlastních zásob posvačili. A pak jsme vystoupali na vyhlídku Kazatelna pod vrcholem Třemošná (779 m).
Ač byl listopadový den, vyhlídka z Kazatelny byla celkem dobrá. I další pěší turisty jsme tady potkali. Je zde informační tabule s popisem míst, která lze z Kazatelny vidět. A samozřejmě jsme se tady vyfotili. Vrchol Třemošné jsme vynechali, neboť je zarostlý stromy a výhled je omezený, navíc naše další cesta měla pokračovat jiným směrem.
Stejnou cestou po modré TZ jsme se vrátili na rozcestí Pod Malou Třemošnou a šli k rozcestí Orlov, na kterém jsme odbočili na žlutou TZ do Podlesí. Podlesí je bývalá hornická obec, vyráběly se zde také betlémy. V Podlesí na návsi stojí pěkně opravená budova obecního úřadu a dále Pivovar Podlesí. Tady jsme ještě zastihli Petra, který se od nás již dříve odpojil a pospíchal zpět do Prahy. Pivovar je jinak velmi příjemný podnik. Čepoval se mj. Fabián 10° z pivovaru v Hostomicích pod Brdy (místní desítka se jmenuje Podleský Brdonoš), z místních piv pak Podleský Hulvát 13° či ale Galileo 13°. Vzhledem k datu se k jídlu nabízely husí speciality (tuším, že husy svátek sv. Martina moc v oblibě nemají). Paštiku někteří z nás okusili, zbytek si dal povětšinou staročeskou polévku kaldoun (ta byla pro změnu z kachny, název je odvozen z německého Kaldauen=drůbky). Výzdoba v jídelně byla ještě halloweenská, atmosféra byla velmi příjemná.
Po příjemném odpočinku v Pivovaru jsme venku zjistili, že začalo pršet. Žlutá TZ nás dále dovedla do Březových Hor. Ty vznikly z hornické osady ze 16.st. Těžilo se tady stříbro: na přelomu 18. a 19.st. byly Březové Hory největším producentem stříbra v Evropě. Březové Hory byly v roce 1896 povýšeny na město, aby se v roce 1953 staly součástí Příbrami. My jsme nejdříve jsme prošli kolem Ševčinskému dolu, který je součástí zajímavého Hornického skanzenu Březové Hory (spolu s doly Anna a Vojtěch) a pak přeběhli přes náměstí Jana Antonína Alise (příbramského hormistra a huťmistra (1732-1801)) s kostelem sv. Vojtěcha (postaven 1887-9). Kolem kostela Sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra (z roku 1936, je jedním ze sborů Církve čsl. husitské) a kostelíka sv. Prokopa (postaven 1879) nás žlutá TZ dovedla k vlakovému nádraží v Příbrami.
Odjížděli jsme vlakem v 16:56, na hlavním nádraží jsme byli v 18:11. V nohách jsme měli přes 22 km. Na podzimní výlet to byl myslím slušný výkon.
Trasa výletu na mapy.cz je k dispozici tady.
Pro zájemce připojuji recept na velmi chutné martinské rohlíčky (je přímo od Martiny):
suroviny na těsto: 420 g hladké mouky, smetana ke šlehání 250 ml, máslo 250 g, špetka soli
suroviny na ořechovou náplň: 200 g nastrouhaných vlašských ořechů, 80 g cukru moučka + 1 sáček vanilkového cukru, 150 ml mléka, citrónová kůra na zahuštění trochu rozdrcených piškotů dle potřeby, lžíce rumu
ořechová náplň-postup: Nechte vařit mléko do bodu varu, přidejte do něho ořechy smíchané s cukrem. Na mírné plotně směs chvíli míchejte. Potom nechte vystydnout. Do náplně nastrouhejte citrónovou kůru, přidejte rum. Kdyby byla náplň řídká, zahustěte ji trochou rozdrobených piškotů.
postup: Do mouky nastrouhejte chladný tuk, přidejte smetanu a špetku soli. Vypracujte těsto. Malinko se začne zahříváním lepit, ale mouku nepřidávejte. Na hodinu dejte těsto ztuhnout do lednice. Potom těsto vyjměte z lednice a rozdělte na šest dílů. Vždy pracujte s jedním a zbytek nechte v lednici. Z těsta vyválejte kruh (já jsem jej udělala pomocí velké poklice) v průměru asi 3 mm silný. Rozdělte jej na 8 výsečí a naplňte náplní (ořechovou, povidlovou, makovou apod.) Od delší strany, kde je náplň, rolujte k cípu a zahněte malinko do tvaru rohlíčku. Konce můžete přimáčknout. Vkládejte na plech vyložený pečícím papírem, pečte v troubě vyhřáté na 180° – 200° až jsou rohlíčky mírně oranžové (asi 20 min). Ještě horké je potřete rozpuštěným máslem s rumem a pocukrujte (já použila smíchaný vanilkový cukr s cukrem moučka).
Napsat komentář