Výlet ze Zvíkovce do Podmokel.
Trasa výletu: Zvíkovec – Keltský poklad u Podmokel (památníček největšího pokladu keltských mincí na našem území v roce 1771) – Podmokly – Jankovský mlýn – Údolím Zbirožského potoka – Přírodní rezervace Lípa (Skalní masiv nad meandrem Zbirožského potoka s přechodem do suťových habrových doubrav) – Slap hájovna – Skryjská jezírka (Přírodní rezervace Jezírka, skalnatý kaňon Zbirožského potoka s peřejemi a tzv. Skryjskými jezírky a vodopádem) – odbočka Skryje (obec s restaurací Trilobit a Památník Joachima Barranda) – Mlýn Slapnice – Čilá – Podmokly
Účastníci: Bohdana+Ráďa, Katka, Markéta, Martina, Radka, Dana+Jarda, Eliška+Petr, Lenka+Lukáš+Filip+Marek, Lenka+Zdeněk, Dan, Matouš, Mirek, Vláďa (20) + na chvilku Ondra s Míšou (22)
Délka trasy: 21km
Náš první jarní výlet byl spíše letní, celý den svítilo sluníčko a bylo hodně teplo. Možná i proto dosáhl počet účastníků výpravy v jednu chvíli až 22 (!).
Z Prahy jsme vyrazili v 8:15 rychlíkem Berounka do Kařezu (9:16), kde jsme přestoupili na autobus směr Zvíkovec (odjezd z Kařezu v 9:22, příjezd do Zvíkovce v 10:08). Městys Zvíkovec má příjemnou atmosféru. A též dlouhou historii, zmíněn je již roku 1229. My jsme od autobusu zamířili ke kostelu Narození Panny Marie. Kostel je původně gotický (před 1350), dnešní podoba je ale barokní; hřbitov u kostela již bohužel neexistuje. Od kostela to bylo kousek ze zvíkoveckému zámku. Ten je z roku 1753, postaven byl na místě starší tvrze (zmíněna 1543) Františkou Rabenhauptovou ze Suché. Po válce v zámku sídlily instituce sociální péče, dnes je zámek soukromý a opravený.
Od zámku jsme vyrazili po zelené TZ do Podmokel. Polní cesta nejdříve vystoupala k pěkně opraveným božím mukám (z 2.pol. 17.st.). Po krátké zastávce jsme zanedlouho odbočili k místu nálezu tzv. podmokelského pokladu. Příběh s místem spojený si lze přečíst na informační tabuli. Nám o místě povyprávěl náčelník: poté, co se v červnu roku 1771 rozvodnil Podmokelský potok, našel na jeho břehu jeden z místních depot velkého množství zlatých keltských duhovek (statérů). V bronzové nádobě bylo původně snad až 7 tis. mincí o váze 40-50kg z doby kolem poloviny 1.st. př.n.l. Část pokladu se (nepřekvapivě) ztratila, zbytek přešel do vlastnictví Karla Egona I. Fürstenberka, který nechal většinu mincí roztavit a zlato použil na ražbu dukátů. Zhruba 20 mincí je k vidění v Národním muzeu.
Stejnou cestou jsme se vrátili zpět a pokračovali do Podmokel. Obec je to starobylá, prvně zmíněná již v roce 1045 v listině knížete Břetislava I. Je vesnickou památkovou zónou. V Podmoklech se nás krátce ujal náčelníkův kolega Egon, t.č. zde na chalupě, který nás kolem bývalého pivovaru (fungoval do roku 1942) dovedl k podmokelskému zámku. Představit si, že brizolitem ohozená budova s panelákovými okny byla kdysi zámkem, vyžaduje dostatek fantazie. Přesto: barokní zámeček byl postaven roku 1707 Michny z Vacínova, jako o architektovi se spekuluje dokonce i o Janu Blažeji Santinim-Aichelovi (!). Na úpravami znehodnocené budově zaujme nejvíce alianční znak Karla Jiřího Michny z Vacínova (vlevo na fotografii níže) a jeho manželky Anny Ludmily Krakovské z Kolowrat (orlice vpravo) s rokem dokončení stavby. Krátce jsme ještě obhlédli nedalekou budovu bývalé školy, před kterou stojí socha Panny Marie Immaculaty z 18.st., a o kousek vedle pomník padlým ve Velké válce. Pak jsme se vrátili zpět na zelenou TZ.
Zpevněná slunci otevřená cesta nás naštěstí zanedlouho dovedla do lesa. Poté jsme sestoupili k Jankovskému mlýnu. Dále jsme pokračovali po modré TZ, též značené jako Cesta protifašistických bojovníků (připomíná protifašistickou odbojovou skupinu vedenou mlynářem z Podmokelského mlýna Františkem Froňkem). Překonali jsme tok Zbirožského potoka a usedli na trávu k obědu z vlastních zásob. A taky jsme si připili na březnové oslavence, kterými jsme byli já a Mirek. I sladkosti se v batůžku našly… Zde se k nám také připojili Míša s Ondrou, kteří zvolili tentokráte kratší trasu.
Modrá nás dále vedla zajímavějším terénem. Opět jsme překonali již zmíněný Zbirožský potok a pohodlnou lesní cestou jsme zanedlouho došli ke Skryjským jezírkům. Nutno podotknout, že jsme zde nebyli sami: teplé slunečné počasí vylákalo řadu výletníků. Jezírka s malým vodopádem jsou přírodní rezervací s výskytem vzácných rostlin a živočichů; při troše štěstí se tady dá narazit třeba na ledňáčka.
Od Skryjských jezírek jsme za chviličku dorazili do obce Skryje. Obec má ve znaku trilobita: v okolí Skryjí totiž nalezl francouzský inženýr Joachim Barrande bohatá naleziště zkamenělin těchto prvohorních mořských živočichů (přeneste se zpět o 250-550 mil. let, pokud to svedete). Nutno podotknout, že mu to změnilo život. Ve Skryjích vyměřoval stavbu koněspřežky, doživotním zájmem se mu ale stalo studium zkamenělin a stal se zakladatelem české paleontologie. Barrandeovi je ve Skryjích věnován Památník Joachima Barranda, který patří k rakovnickému Muzeu T.G.M. Expozici jsme si tentokráte bohužel neprohlédli, pouze jsme si zakoupili pohlednice a vizitky a zastavili se na krátké občerstvení v nedalekém penzionu Trilobit.
Ze Skryjí jsme vyrazili po silnici a posléze po červené TZ do obce Čilá. Tady jsme se rozloučili s Vláďou, Markem, Lukášem, Ondrou a Míšou, kteří se rozhodli cestu ukončit dříve. Pak jsme pokračovali po silnici do Podmokel. Původně jsme sice plánovali dojít zpět do Zvíkovce, ale blížil se odjezd autobusu a po celodenním pochodu ve velmi teplém dni jsme již byli celkem ušlí. Cestou do Podmokel se nám opět otevíraly pěkné výhledy do krajiny osvětlené zapadajícím sluncem.
Díky změně trasy jsme měli příležitost prohlédnout si zblízka sousoší Kalvárie nad Podmokly ze 2.třetiny 18.st. A taky jsme se u Kalvárie vyfotili.
Do Podmokel už to byl jenom skok. Do odjezdu autobusu nám zbývala více než hodina, tedy jsme se zastavili v hostinci U Císaře pro občerstvení a posadili se na lavice před hostincem. Uvnitř hostince se totiž právě konala oslava MDŽ s živou hudbou. Bylo plno, nedostatek osob mužského pohlaví nebyl na závadu, i tak se tančilo. Pravda, až poté, co nastoupili Katka s Mirkem a společnost trochu rozproudili. Pro mě to bylo celé popravdě sotva k uvěření.
Autobusem z Podmokel do Kařezu jsme odjížděli v 18:08 (18:38), po přestupu na vlak (18:43) jsme v Praze na hlavním nádraží byli v 19:49.
Za sebou jsme měli velmi teplý a slunečný březnový den, procházku pěknou krajinou a taky kulturní zážitek.
Trasa výletu je k dispozici zde.
Napsat komentář